Začalo se stávat zvykem, že nejpočetněji obsazenou akcí se stává v našem clubu výlet za kulturou a nejinak tomu bylo i letos. Sice počtem 36 lidí porazila „Prahu“ brněnská vila Tugendhat, ale když přičteme 3 výletníky, kteří „doletěli“ pouze na exkurzi na letiště, máme vítěze pro rok 2022. Ale teď zase chvíli vážně a k tématu.
Nápad zopakovat si úspěšné návštěvy Prahy vlakem se zrodil ani nevím kde, ale ukázalo se, že to byl nápad výborný. Skupina A (z Břeclavi) se spojila s brněnskou skupinou v naší hlavní moravské metropoli v žlutých vozech degradačně nazvaných „low cost“. I v této „nejnižší“ třídě jsme celkem rychle pojedli a popili a vyrazili přes Vysočinu do hlavního města. Ubytování proběhlo více méně bez komplikací přímo v samém středu Prahy, kde se to hemžilo prý 100.000 demonstranty. V rámci osobního volna většina z nás navštívila Muzeum iluzí a poté, co jsme se vyfotili ve všech možných pózách a pozicích jsme (někteří po zákusku) vyrazili odít se na večer do společenské róby.
V Karlíně už na nás čekala Lucie Bílá se svojí company a rozjela se směsice povětšinou neznámých písní spojených do příběhu, který volně vycházel z dobře známého scénáře Sestry v akci. Musím uznat, že živý orchestr má proti reprodukované hudbě opravdu svoje kouzlo, a i když jsme neseděli zrovna v prvních řadách, příběh jsme viděli od A do Z. Nejen hlavní role vynikly, hodně herců příjemně překvapilo nádherným zpěvem, úžasnými kreacemi a leckdy i vtipnou improvizací. Já osobně jsem si bezmála tříhodinové představení užil do plna. A jako třešnička na dortu se zjevila oslava 150.reprízy tohoto muzikálu. My se ale umíme trefit. Protože ne všichni zůstávali přes noc, rozloučili jsme se s odjíždějícími společnou fotkou a vrátili se do našich apartmánů. Bylo evidentní, že jsme se dlouho před Prahou nesešli neformálně, protože skupinka diskutujících u sektu a vína vydržela do pozdních ranních hodin.
Přesto jsme velmi svěží (ač se snídaní cestou) vyrazili na letištní exkurzi. Hlavním lákadlem byly kromě hasičské stanice a prohlídky zázemí letiště, starty a přistání vzdušných strojů na ruzyňském letišti a ač v neděli nebyl provoz největší, pár hezkých airbusů a boeingů jsme zastihli. Chci poděkovat také za netradiční zážitek nejmenovaným účastníkům naší delegace při vyjednávání o vstupu do chráněného prostoru s lahví slivovice a třemi pepřovými spreji. I pro paní průvodkyni to byl velmi vtipný zážitek.
A když přišel správný čas vyrazili jsme po obědě, ke svým domovům. Za sebe mohu upřímně říct, že jsem si užil roli organizátora a s tak skvělými účastníky expedice, je radost cestovat. Těším se na příště.
Honza Kilian