České Švýcarsko

Když jsem na výročním zasedání viděla rozpis akcí a naše úžasná rada mně a Ilči přidělila organizaci Českého Švýcarska, měla jsem opravdu upřímně velkou radost. Protože skály, krásná čistá příroda, řeka Labe – to je pro mé uši jako rajská hudba. Nemohla jsem v prosinci tušit, že tato akce bude tisíckrát lepší, než jsem si představovala a to mám docela velkou fantazii. Tolik dobré energie, smíchu, radosti, lásky, sounáležitosti, pokory, kamarádství, spolupráce, upřímnosti v jednom místě, to by mohlo pro slabší netrénované jedince znamenat i menší srdeční kolaps.

Nikdy nezapomenu na tak úžasný víkend s vámi, i když čas trošku vybělí i ty nejhezčí zážitky, krásná sladká příchuť a radost v mém srdci, mi zůstanou navždy. Ještě teď vidím Karlu, jak se sklání hned ráno nad mojí postelí jako sudička a v ruce svírá slivovici; Honzu s přivřenými víčky, jak brnká na kytaru Nothing else matters; našeho Peťoše s Mirou, kteří stojí u grilu a Pohlreich jim nesahá ani po kotníky; rozverného DJ Martina, jak si podupuje nohou do rytmu s úsměvem na rtech a hraje nám jednu hudební pecku za druhou; Ilču se slzami v očích, když vzpomíná na 12 let strávených v M.S.Quatro a na to, jak je celá její rodina upřímně dojatá a my samozřejmě taky; moudrého rozvážného Karla pokyvujícího hlavou; Natálku, jak sedí na lodičce a zasněně kouká na řeku; poskakujícího perpetuum mobile Maxe, který nezavře pusu, ani když spí; malého Peťoše, jak se snaží prodat posbírané kameny lidem vystupujícím z přívozu; statečnou Hanku s obrovským puchýřem velikosti kráteru na noze, ale veselýma očima; Rostíka, který chrlí jeden vtip za druhým až nás bolí břicha od smíchu a tečou slzy; úžasnou a kamarádskou Marci, jak se láskyplně kouká na Honzu a přemýšlí o jménech pro jejich děti; mokrého Luboše, který se hrabe celý špinavý z řeky, kam spadl a řechtá se na celé kolo; Anetku s Ivou, jaký je z nich úžasný sehraný pár při hře a sbírají jednu červenou kartičku za druhou a všechno vyřeší; Janču jako popelku, když vykukuje z okna z nejvyššího patra a s tím svým ozbrojujícím úsměvem křičí: „Povídám ti, pojď ty nahoru“…; fotografa Oldu, jak se nenápadně plíží krajinou a snaží se zachytit TEN moment krásy; ještě teď cítím, jak mi Luďa svírá ruku a šeptá: „Podívej na tu krásu“ a mě buší srdce…

Pavla Honzírková & Ilona Janglová

Prohlédnout VŠECHNY fotky z akce