Den pro Clubáka

Devatenáctého října roku dvoutisícího devatenáctého se uskutečnil historicky první den pro členy Clubu 35 nazvaný jako „Den pro clubáky“.

Organizátorkou byla pověřena Ilona Janglová, a tak tento den neusadila nikam jinam, než do kraje bořetického. Sraz byl stanoven na devátou hodinu a třicátou minutu v Kobylí na Moravě číslo popisné 135. Na tomto místě totiž (již od nepaměti) sídlí Muzeum této obce. Kdo by to byl na první pohled řekl, že tato rekonstruovaná budova o rozloze několik desítek metrů čtverečních, bude skýtat expozici s hodnocením 4,7 hvězdiček z 5 možných :). Od domorodých či přivdaných vypravěček a průvodkyní jsme se dověděli nejen o historii celé obce, zaniklém rybníku či národopisných reáliích, ale i podpultové informace např. ze svateb v Kobylí a přilehlých končin. Možná i slovo Bůh je v tom obsaženo (Božena).Tak se mimochodem jmenovala jedna z průvodkyň, a jestli chcete slyšet zajímavé vyprávění a poznat něco skoro až skanzenovou formou, určitě do Kobylí na Moravě vyrazte a číslo popisné 135 určitě nevynechejte.

Poté jsme se přesunuli (auty) 1200m na parkoviště pod vinohrady. Tam byla naše další zastávka. Stezka nad vinohrady či také kobylská stezka nad vinohrady je rozhledna východně od obce Kobylí ve výšce 334 m n. m. na kopci Kobylí vrch, který místní nazývají Homole. Vede k ní naučná stezka Kobylí. Byla navržena místním rodákem Jiřím Vojtěškem a Jakubem Rolečkem z brněnského ateliéru Keeo4design. Když jsme se dostatečně pokochali a vytvořili nějaký ten fotomateriál, přesunuli jsme se do obce, která má pro obyvatele z blízkého okolí snad nejvíce možných přívlastků. Jedná se o vinařskou vísku Vrbici (ženský rod podle vzorů růže). A tak jak dle Cimrmanů a známého „jdu na sever a už jdu na jih”, můžeme volně parafrázovat, „jdu do kopce a už jdu z kopce”. Tak by se totiž dala definovat tato vyvýšená vesnička.

A co jiného dělat s kopcem, než vrtat a tunelovat (ne tunelovat jako tunelovat, ale tunelovat jako tunelovat). A tak tedy je těchto 9km2 prošpikováno velkým množství vinných sklepů v neuvěřitelných 7 úrovních či patrech. Zde nás přivítala milá hostitelka Zdeňka v rodinném vinařství a ve sklípku a jeho blízkém okolí nás následující 4 hodinky zásobovala řízky s bramborovým salátem, klobáskou, sýry, historkami z Vrbice a blízkého okolí, a také více než desítkou vzorků vína z domácí dílny. Poté přišel ten správný čas se přesunout (díky jediné neovíněné řidičky) do Bořetického penzionu, kde nás přivítala paní majitelka a zároveň organizátorka celé akce Ilča Janglová. Tady jsme se pustili do pravé clubové zábavy a začali tvořit plán akcí na rok 2020. Musím přiznat, že nad stoly, které se pod jídlem a pitím přímo prohýbaly, se tvořily opravdu zajímavé nápady a věřím, že se je v příštím roce na co těšit. Protože byl den opravdu náročný, začali clubáci odjíždět už kolem půlnoci 🙂 a zůstalo nás už jen Quatro…tedy 4 🙂 A za melodií, zvuků, zpěvů, písní a vzpomínek na Karla Gotta jsme ve tři ráno ve složení Janglová, Kilian, Macho a Žůrek (seřazeno abecedně) vydařenou akci ukončili a vydali se ke svým domovům. Tedy vlastně jen já a Martin, protože Ilča to měla domů, coby dup a jediný přeživší „Milan“ se rozhodl přenocovat takzvaně na místě činu :).

Mějte krásný podzim, milí přátelé.

Jan Kilian

Prohlédnout VŠECHNY fotky z akce