První dubnovou sobotu (a to není Apríl) se uskutečnila prozatím nejkomornější akce našeho firemního klubu. A protože někdy míň znamená víc, akce stála za to. Na rozžhaveném asfaltu podzemních garáží u hotelu Boby v Brně se uskutečnil závod, při němž někteří z nás potili doslova krev.
Sešlo se nás pravé Quatro (tedy 4 lidé) ve složení: Kilian Jan, Marišler Karel, Seďa Rostislav a Žůrek Milan (seřazeno abecedně ). Ještě krásně čistí jsme si prošli náročné přípravy, spoustu instrukcí, absolvovali velkou šňůru závodů, návštěvy depa, vítězové ocenili předávání pohárů, stupně vítězů skropily hektolitry šampaňského a nejlepší samozřejmě obdržel titul mistra světa Formule 1. To už Apríl samozřejmě je.
Ale závody se skutečně konaly. Řev motorů se rozléhal po celých garážích a závodní okruhy daly alespoň některým z nás rozhodně zabrat. I nějaký ten karambol se nám nevyhnul. S drobnými zraněními jsme dali našim „koním“ co proto. Tři desítky minut jsme rozdělili do třech etap a ti nejodvážnější vydrželi až do konce. Cílovou páskou vždy projel jako první Milan, záda jsem mu kryl já, mně potom můj sponzor a na celou smečku odborně dohlížel ze zadních řad pan doktor Marišler (to, že je původním povoláním veterinář, prosím, neberte v úvahu ).
A protože v nejlepším je třeba přestat, přišel čas pustit další závodníky. Vystřídala nás neméně zapálená a rozhodně méně ušpiněná skupinka. Však až budou končit, budou vypadat také jako kominíci .
Zážitek stál rozhodně za to a ryze mužská skvadra si sobotní odpolední záležitost vychutnala plnými doušky. Ještě celý týden nám dávalo tělo znát, že jsme sportovali.
Milí čtenáři, těšte se na další klubovou akci a těším se, že se na ní uvidíme. Článek prosím, berte s rezervou, je přece aprílový.
Přeji Vám krásný májový den.
Jan Kilian