Slovenský ráj

Byl jsem požádán Pavlou k napsání svého hodnocení akce Clubu 35 ve Slovenském Ráji. Jsem moc rád, že jsem se s manželkou mohl této akce zúčastnit spolu s dalšími jedenatřiceti účastníků. Ač byl věk účastníků zájezdu ve značném rozptylu od Elizabetky po Karlu, tak se to na náladě a průběhu akce nijak neprojevilo. Můj pohled na akci je lehce zkreslený, protože jsem se sobotní turistické výpravy nezúčastni a hlídal jsem domácí krb.

Odjez v pátek 2.6.2023 jsme skoro stihli na čas. Uvítací drink u Pavly v kanceláři byl v termínu. Odjezd se trošku zdržel, protože Jirka se vracel pro zapomenutou bundu. Rychlé auto a Jirkovy řidičské schopnosti nás ostatní ale nenechaly dlouho čekat. Na první zastávce v Podivíně jsme nabrali zbývající polovinu výpravy a hromadu zásob. Díky Ivě hlavně tekutých. Mirek moudře usoudil, že se s Ilčou usadí vzadu, kde se prý nepije. Výsledek byl takový, že se po cestě pilo, zejména díky Luďovým snad nevyčerpatelným zásobám mandlovice. V celém autobusu a hlavně vzadu.

Cesta na Štrbské Pleso proběhla bez komplikací na dvě zastávky. Počasí bylo nádherné a tím pádem procházka kolem Štrbského plesa byla moc pěkná. Většina z nás se stihla i občerstvit v Kolibě nebo jinde. Pak následoval krátký přesun do penzionu Anton v Hrabušicích. Ubytování a následující večeře (grilovačka) proběhla bez problémů a večerní posezení bylo moc příjemné. Zejména když se Martínek nechal zaučit a stal se zdatným výčepním a navíc rychlonohou pivonoskou. Večerka nebyla organizována tak se účastníci dle svých schopností postupně odebrali do svých postelí s očekáváním sobotního výletu do soutěsky respektive na Spišský hrad a do Levoče.

Zde by měl pokračovat některý účastník sportovní a kulturní části výletu (paní Malčíková moji žádost o komentář odpálila, nechtějte vědět jak). Snídaně v sobotu i v neděli neměly zásadní chybu, stejně jako sobotní večeře. Halušky ušly, někteří konzumenti alternativního kuřízku již tak nadšení nebyli. Sobotní posezení se odehrálo v přízemí roubenky, kvůli chladu venku a rovněž mělo vysokou společenskou úroveň. Dokonce takovou, že někteří nepotřebovali jít spát. Část účastníků společensky konverzovali, jiní, vesměs ti mladší a zdatnější hráli společenské hry. Ti, co šli spát, byli prakticky díky papundeklovým stěnám a stropům také pasivními účastníky zábavy. Nikomu to ale nevadilo. Stínem na jinak bezvadné akci byla studená voda v penzionu (na což si ale nikdo v pátek ani v sobotu nestěžoval) a to, že se Zdence M. podařilo ulomit baterii (asi ji potřebovali doma). Podle paní majitelky baterie byla téměř zánovní (před asi 18 lety, tedy v době kdy třetina účastníků zájezdů ani nebyla na světě). To mělo za následek, že nedělní ranní hygienu nebylo možno u některých dokončit, u některých ani nezačala. Naštěstí nás čekala návštěva termálních lázní Vrbov, takže žádná hrůza a řidič Milan autobus ve Vrbově řádně vyvětral. Pavla podpořená dalšími klubáky vyjednávala cenu a ostatní nakládali zbytek zásob a svých bagáží do autobusu Vyjednávání o ceně dopadlo a my se mohli přesunout do termálů Vrbov.

Ve Vrbově se před lázněmi odpojil Karel, který šel roznášet osvětu mezi mladé rybáře do sádek. To, že se vrátil živ a zdráv k odjezdu svědčí o tolerantnosti mladých slovenských rybářů. Všichni ostatní hurá na dvě hodiny do lázní. Pobyt v termálech si všichni užili do sytosti a v pohodě. Problém se vyskytl při poslední předodjezdové cigaretě. Pavle volala paní majitelka penzionu Anton, že jí chybí maso na grilování z mražáku ve srubu, které měla připravené na nedělní večer. Bohužel při vyklízení srubu nikdo nevěděl co v lednici bylo před naším příjezdem a co jsme si doplnili my a při odejdu jsme lednici i mražák zcela vybílili. Pavla s Luďkem po telefonu vyjednávali s paní majitelkou penzionu zda maso vrátit nebo jak to vyřešit? Díky vyjednávací taktice Pavly byl výsledek, že Pavla nastoupila do autobusu se slovy: „Nejde o krádež, ale dar a jedem“. Takže dobrá zpráva je, že máme cca 10kg masa naloženého na grilování.

Cesta domů probíhala již v poklidu, protože všichni byli zmoženi sobotní náročnou turistkou a vymáčením v termálech. Také vidina řidičů sednout za volant v Podivíně nebo v Hustopečích byla brzdou větší společenské aktivity.
Za mě hodnocení akce moc a moc kladné díky skvělé přípravě ze strany organizátorů, pozitivnímu naladění a přístupu všech zúčastněných a neposlední řadě pohodovému řidiči Milanovi. Těším se na další podobnou akci.

Laďa Malčík